Stará láska nerezavý

30. dubna 2012 v 8:52

Title: Stará láska nerezavý
By: 1D :P*
Jednodílná



Tato povídka se mi moc nevydařila a tak doufám že jí aspoň někdo ocení :D*

Byla jsem v 2. třídě, nikdo se semnou nebavil, byla jsem už zvyklá na samotu. Jednou nám učitelka oznámila že příjde nový žák, žák který mi změnil život od základů. Jmenoval se Liam, nikde jinde nebylo místo tak si sedl ke mně, no a pak už to šlo samo, začali jsme se spolu bavit a postupen času jsme se stali Best Friend Forever. Ostatní se s námi nebavili dál, mě říkali že jsem blbá a Liamovi že je divnej že se semnou baví. Celou základku jsem prožila sním, každý den jsme chodili ven a byli jsme nerozluční. V 8. třídě jsem k němu začala něco cítit...byla to snad láska? Ano, a velká! ale bála jsem se mu to říc jelikož jsem si myslela že by se mi buď vysmál nebo by mě odmítnul, nechtěla jsem zničit naše přátelství tak jsem si to nechala sama pro sebe...
Jednou jsme byli na procházku v parku a tam se stalo to co jsem vůbec nečekala. Políbil mě a řekl že mě už dlouho miluje...byla to moje první láska. Milovali jsme nejvíc na světě, ale jednou vstoupilo do našeho života něco co náš vztah zničilo. Liam šel do X-Factoru, byl členem skupiny One Direction, vyhrál 3. místo, začal být slavný, přestěhoval se, začal koncertovat a na mě neměl čas a když si ho našel fanynky nás sledovali na každém kroku, Liam říkal že to zvládneme, ale nezvládli... Byli to pro mě nejhorší měsíce života, kdybych nepotkala Selenu tak bych se z toho nikdy nedostala. To ona mě postavila na nohy a dala mi důvot opět žít...
Teď je mi 21, ležím na gauči, cpu se popcornem a koukám na dokument o Asii. Bydlím v malém bytě, sama, nemám žádného přítele, od toho rozchodu s Liamem jsem chodila jen s pár kluky. Najednou mě vyrušil telefon, líně jsem se zvedla z gauče a pomalu se šourala ke kuchyni.
"Ano?" zahučela jsem do telefonu
"To jsem já Kate. Jen jsem se chtěla ujistit jestli ten zítřek platí." ozvala se Sel
"Jo platí. Zítra v centru v 'naší' kavárně v 10:00" zívla jsem do telefonu
"Dobře. Budu se těšit, ahooj." zajásala Sel a dřív než jsem se sní stačila rozloučit zavěsila
Položila jsem telefon na své místo a koukla na hodiny na kterých jasným červeným světlem svítila číslice 23:30. Pomalu jsem došla do obýváku, chňapla po ovladači a vypla ten nudný dokument. Švihla jsem sebou na postel a po pár minutách usnula.

Ráno
Ráno jsem vstala a udělala jsem ze sebe člověka. Vzala jsem si uzké roztrhané džíny, tílko a na to košili, přes rameno jsem si hodila kabelku a vyrazila jsem, autem jsem nechtěla jet a tak jsem si stopla taxík. Do kavárny jsem došla v 10:10 ale Sel pořád nikde. V 10:30 mi už došla trpělivost a tak jsem v kabelce vylovila telefon s tím, že Sel zavolám. 'Cože? 3 textovky a 2 nepřijaté hovory?' pomyslela jsem si a rychle četla: 'Promiň ale dneska nepřídu. Máma mi volala že mám rychle přijet do nemocnice. Když jsem tam přijela dozvěděla jsem se že měl můj bráška nehodu na motorce. Bude zase v pořádku ale chápej... teď musím s ním být. xxSel'
'No super. Takže půjdu nakupovat sama.' pomyslela jsem si a vydala se k mému oblíbenému obchodu. Už jsem byla blízko když v tom jsem ztuhla a nemohla se ani pohnout. Koukala jsem směrek k fontánce kde stál on, vypadalo to že přemýšlí. Měla jsem chuť se za ním rozběhnout a skočit mu do náruče, protože jsem ho pořád milovala ale nešlo to, 5 roků jsme se neviděli, nemluvili spolu, prostě nic a teď kdybych se mu zavěsila kolem krku považoval by mě za blázna. Řekla jsem si že si mě určitě nebude pamatovat a tak jsem se dala na rychlí ústup,možná proto že jsem nevěděla co bych mu řekla, možná proto že by si na mě už nepamatoval a mě by to zlomilo srdce podruhé, možná proto, že jsem zbavělec. Rychle jsem se otočila a chtěla pokračovat dál k mému oblíbenému obchodu ale to jsem neměla dělat, protože za mnou akorát procházela nějaká malá holčička a jak jsem se rychle otočila vrazila jsem do ní a ona na mě vylila jahodový šejk.
"Sakra! To byla moje oblíbená košile." rozkřičela jsem se na ní i když jsem věděla že za to nemůže
"Moc...moc mě to SMRK mrzí." rozbrečela se holčička a rozutíkala se pryč
"No fajn, moooc užasný den!" lovila jsem v kabelce kapesníčky
"Promiň?" ozval se za mnou hlas
"Za co? Nic jsi neudělal." utírala jsem si šejk z kalhot a košile a nevnímala toho kluka přede mnou
"Neznáme se?" konečně jsem zvedla hlavu a opět jsem zkameněla, přede mnou stál Liama...už tak dlouho jsem neslyšela ten jeho úžasný hlas.
"Eeee..." přemýšlela jsem nad odpovědí
"No jasně! Kate, že?" usmál se
Přikývla jsem.
"Páni, dlouho jsme se neviděli. Kolik to je let, 6?"
"Přesněji 5." opravila jsem ho a on se zasmál
A teď to přišlo... to dlouhé trapné ticho!
"Wow, pěkně to na tebe ta holčička vyklopila." prolomil ticho Liam a ukazoval na mou hruď
"Jo, dneska mám prostě úžasný den." řekla jsem ironicky a Liam se opět zasmál
"Víš co, pojď, koupíme nějaké nové tričko." mrknul na mě a tahal mě k nějakému obchodu. Docela mě to překvapilo, tak dlouho jsme se neviděli a hned mi chce kupovat tričko. Ale na druhou stranu jsem byla ráda, že mě poznal a že na mě ta holčička vylila ten šejk.
"Co třeba tohle?" ukázal na žluté tričko s potiskem
"Jo, to se mi líbí." odsouhlasila jsem ho
"A nebo tohle?" ukázal na další
"Obě sou hezký, tak nějaký vyber a já ho půjdu zaplatit." usmála jsem se
"Za prví, budu platit já a za druhý, jdi si je vyskoušet." mrknul na mě a podal mi obě trička
"Fajn." vzala jsem si je a zamířila do kabinky
"Už?" zaklepal na dvířka Liam
"Jo." otevřela jsem abych mu ukázala jak vypadám
"Hmm, sluší ti." pokrčila jsem rameny a zavírala dvířka od kabinky ale Liam mě zastavil
"Ještě si zkus tohle." usmál se a podával mi bílé tričko s nápisem 'I ♥ turtles'
"To nemyslíš vážně?!" smála jsem se
"Proč ne vždyť je super." usmál se
Protočila jsem očima a zalezla do kabinky. Další tričko mi nesedělo, mělo až moc velkej výstřih a místo toho aniž bych se ukázala Liamovi jsem si ho slíkla a chystala se navlíknout si 'I ♥ turtles' ale v tom otevřel Liam
"So...sorry." zčervenal
"V pohodě." rychle jsem na sebe navlékla to tričko
"Asi si vezmu ty želvy." usmála jsem se když jsem se prohlédla v zrcadle
"Dobrá volba." usmál se Liam a šli jsme ho zaplatit
Procházeli jsme se do večeřa. Liam mi vyprávěl zážitky z tourů a koncertů.
"A co teď děláš ty?" otočil se na mě
"Servírku v babičině restauraci, vím, nevydělám zas tak moc ale mě to stačí. A dřív nebo později odejdu a začnu si hledat jinou práci."
"Proč to takhle skončilo? Proč jsme se rozešli?"
"Ty jsi to tak nechtěl?"
"Ne, já tě miloval a chtěl jsem být jen s tebou!"
"Já vím ale fanynky nám to neumožňovali."
"Nejradši bych vrátil čas a vrátil se zpátky." řekl smutně
"Já taky." přikývla jsem
Najednou jsme si začali opět psát, výdali jsme se a chodili ven. Pár fotografů nás sice pronásledovalo ale mi jsme to neřešili. Byli jsme přeci jen kámoši.
Jednou mi Liam řekl že u nich dělají grilovačku a jestli nechci přijít, samozdřejmě že jsem přišla. Skvěle jsme se bavili a když už všichni odešli spát, já a Liam jsme umývali nádobí.
"Nechceš u nás přespat? Je už tma a já tě samotnou nikam nepustím!"
"A kde budu spát?" zasmála jsem se
"U mě přeci." zasmál se taky
"A kde ty?" nadzdvihla jsem obočí
"U mě přeci."
Nechápavě jsem na něj hleděla a čekala co z něj vypadne dál.
"Víš Kate, já tě pořád miluju, těch posledních pár týdnů jsem si užil a moc si přeju aby jsme byli víc než přátelé." vykoktal a poté se začal přibližovat. Když se naše rty setkali, myslela jsem že vybouchnu štěštím.
"Já tě taky miluju." stoupla jsem si na špičky abych mu viděla do očí.
"Už nikdy tě neopustím,lásko." zašeptal mi do ucha a zanesl mě do jeho pokoje.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama